Nejtěžší není práce, nejtěžší je začít

Business update po delší době

Když jsem psal ten první post, měl jsem pocit, že se věci začínají konečně rozjíždět. Teď mám ale zase pocit, že se všechno na chvíli zaseklo. Ne že by se nic nedělo. Spíš mám rozdělaných tolik věcí, že nakonec nedělám pořádně ani jednu.

Nejvíc mě teď zaměstnává jeden větší projekt, na kterém dělám už delší dobu. Není ani tak náročný časově jako mentálně. Když si k tomu sednu, dokážu na něm udělat hromadu práce a to je ten problém. Brutálně prokrastinuju. A čím déle na něm sedím, tím víc mám pocit, že mi vysává všechnu chuť dělat cokoliv dalšího.

To je asi věc, kterou jsem dřív úplně nechápal. Myslel jsem si, že když budu mít čas, budu automaticky produktivní. Jenže se ukázalo že to tak vůbec nefunguje.

Přijdu ze školy a reálně bych mohl několik hodin pracovat. Jenže místo toho chvíli sedím, pak si pustím nějaké video, potom další a najednou je večer. Přitom celou dobu vím, že bych měl něco dělat. To je na tom asi to nejhorší. Není to lenost. Spíš takový zvláštní stav, kdy chci pracovat, ale nedokážu se k tomu dokopat.

Čučení do zdi

Nedávno jsem narazil na zajímavou myšlenku. Někteří lidi doporučují před prací deset, dvacet nebo třicet minut prostě sedět a nic nedělat. Žádný telefon ani hudba. Jen sedět a čumět do zdi.

Prej to funguje proto, že jsme dneska zvyklí být neustále stimulovaní. Scrollujeme sociální sítě, přepínáme videa, kontrolujeme zprávy a mozek si zvykne na to, že každých pár sekund dostane něco nového.

Pak si máme sednout k reálné práci a ta najednou působí strašně nudně.

Popravdě jsem to ještě ani pořádně nezkusil. Možná právě proto, že je jednodušší pustit si další video než deset minut sedět v tichu. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím větší smysl mi to dává.

Nápadů mám víc než času

Vtipný je, že problém není v tom, že bych nevěděl co dělat. Spíš naopak.

Mám hromadu poznámek na nové příspěvky, blogposty, videa, úpravy webu a další věci. Když si otevřu seznam nápadů, je toho tolik, že bych měl co dělat několik měsíců dopředu.

Jenže mezi nápadem a realizací je často obrovský rozdíl. Napsat si něco do poznámek je jednoduché. Sednout si a opravdu to vytvořit už tak jednoduché není. A to idkyž používám AI všude, kde to dává smysl.

Poslední dobou si ale uvědomuju jednu věc. Nikdo za mě ten krok neudělá.

Dřív nebo později si stejně budu muset sednout a začít makat. Jinak budu úplně cooked a nikam to co se týče byznysu nedotáhnu.

Tým a další posun

V minulém postu jsem psal o juniorovi, kterého učím design a socials. Posun tam je, to jo. Ale pořád je to spíš ve fázi učení než real práce kterou bych já osobně poslal klientovi.

Když na tom něco dělá, tak je vidět, že přemýšlí jinak než na začátku. Ale produkční věci… tam to zatím není. Vždycky to skončí tak, že to stejně předělám nebo doladím.

Neberu to jako problém. Spíš jako fázi učení. Každej nějak začíná a upřímně je lepší, když se to řeší teď než později na reálných zakázkách.

Co ale začínám řešit víc, je přidávání nových služeb do mého portfolia.

Chtěl bych přidat někoho na 3D. Hlavně věci jako reklamní objekty, nějaký custom věci pro kampaně a celkově věci co můžu nabídnout klientům. Prostě věci, co už nejdou udělat jen ve Figmě, Davinci nebo After Effects. Ale je na to potřeba někdo kdo umí na produkčním levelu s 3D programama a taky s 3D tiskárnama, CNC atd...

Dává mi smysl to řešit jako subdodávku. Já bych držel směr, koncept a klienta, a ten člověk by byl čistě na tom 3D.

Uvidíme, jak rychle se k tomu dostanu. Myslím si že to je super krok ale rozhodně vidím že jsou tu i o dost důležitější věci. A to na věcech který dělám už teď.

Co bude dál

Upřímně se těším, až dokončím všechny rozdělané věci a budu se moct zase víc soustředit na vlastní projekty. Chci víc psát, víc natáčet, víc sdílet proces a celkově víc budovat vlastní značku.

Mám pocit, že posledních pár měsíců jsem hlavně reagoval na věci kolem sebe. Teď bych chtěl zase chvíli tvořit podle sebe.

Taky mě baví forma přemýšlení nahlas. Většina myšlenek člověku proletí hlavou a za pár hodin zmizí. Když si je ale nahraju a potom z nich vznikne něco jako tenhle článek, najednou mají nějakou hodnotu. O tom jak tohle vlastně dělám vám napíšu v jednom z dalších postů. Ale zatím je to spíš taková malá poznámka pro mě samotného, než návod pro ostatní.

A možná je to nakonec ten hlavní důvod, proč tyhle posty píšu. Ne protože bych měl všechny odpovědi. Spíš protože mě baví dokumentovat cestu někde mezi školou, podnikáním a snahou přijít na to, jak to celé poskládat dohromady.

Tak uvidíme, jak bude tenhle článek vypadat za rok. Buď se tomu zasměju, nebo si řeknu, že jsem měl začít makat o něco dřív.